Christie´s London, New Bond Street, Velká Británie
29. října 2009

Byron, George Gordon, Lord. Velmi důležitá série dopisů psaných vlastní rukou blízkému příteli Francisi Hodgsonovi. Spisy poezie („… Kdo je hrdinou Ztraceného ráje? Proč ďábel…“), spisy milostné („… Téměř oslavuji, když jedna z mých lásek zemře mladá, nikdy jsem je nesnesl vidět je staré nebo změněné…“), náboženské („…Zažijeme dost bídy na tomto světě, bez absurdity přemýšlení o ostatních…“) a revoluční („… neapolská zrada a dezerce zkazily všechny naše zdejší naděje…“), nejdůležitější Byronovy materiály, které nebyly nabídnuty v aukci od prodeje rukopisů Beppo v roce 1976, obsahuje 15 kompletních a signovaných dopisů („Byron“, „Bn“, „MPAIRWN“ [řecky]), 5 neúplných dopisů a fragmentů, v celkovém počtu 71 listů vlastní rukou s mnoha nepublikovanými pasážemi, v době od 27. listopadu 1808 do 12. května 1821.
[společně s:] třemi dopisy s podpisem Annabella Milbanke, později paní Byronová, 5 stran z doby 25. listopadu 1814 do 24. ledna 1825; dopisy Williama Fletchera, Byronova komorníka, adresované panu Hodgsonovi; 3 strany z 8. září 1838; dopis Johna Murraye (IV), 2 strany ze 14. července 1898; přepis dalšího dopisu Byrona Hodgsonovi; Katalog několika velmi důležitých dopisů Byronovým rukopisem, které byly připojeny do sbírky zajímavých dopisů důstojného pána Hodgsona, Sotheby, Wilkinsona a Hodge, 2. března 1885.
Položka č. 19 byla vydražena za 277,250 GBP, vyvolávací cena: 150,000—180,000 GBP.

„…má Modesty by se dívala přirozeně přinejmenším skromně na označení „první z žijících básník lásky“ (bratrem umění), pokud oba naše odhady „žijících básníků lásky“ obecně nezměnilo slávu na střízlivou poklonu…“
Byronovy dopisy blízkému příteli a „bratru básníka lásky.“ Oba muži se potkali v Cambridge – Francis Hodgson (1781-1852) byl učencem na King´s College, když byl Byron v Trinity – kde je zájem o literaturu přivedl v roce 1807 dohromady: Byron byl ohromen především Hodgsonovým překladem spisů Juvenilia a oba muži se brzy rychle spřátelili. Až jejich nejranější korespondence (dva z dopisů jsou datovány rokem 1808) pevně ztvrdila vztah mezi nimi. Byron otevírá první dopis u příležitosti pohřbu svého milovaného psa („…Boatswait má být pohřben v hrobce, která čeká na mne, napsal jsem rovněž epitaf…“) předtím, než se obrátil k literárním tématům. Byron si přál, aby jej Hodgson navštívil v Newstead Abbey. Tři dopisy (16. července 1809 – 4. července 1810) v sérii pochází z Byronovy velké cesty. Píše šťastně z Portugalska („…obyvatelé mají jen málo neřestí, kromě vší a sodomie…“), kde rozmlouval s mnichy špatnou latinou a očistil tak své znalosti o portugalské necudnosti.  
Jeho nadšení a vzrušení z cestování („…cokoliv je lepší než Anglie…“) stále živěji líčil ve svých dopisech z Konstantinopole. „Musím začít tím, že ti vypovím,“ začíná jeden ze svých dopisů, „jak jsem plaval ze Sestosu do Abydosu. Udělal jsem to, abych Vás zaujal s patřičnou úctou jako umělce. Já se chlubím tímto úspěchem“. Tento dopis dále pokračuje popisem Ali Pashi, muže, který rozdmýchal Byronovu představivost - „krásná, impozantní postava se dvěma stovkami žen a mnoha chlapci - ti poslední, které jsem viděl, jak nádherné bytosti“.
Nejméně 10 dopisů můžeme zařadit do relativně krátkého období od září 1811 do února 1812, kdy se Byron vrací do Anglie. V té době umírá jeho matka. Všechny tyto události předcházely vydání knihy Childe Haroldova pouť. Tehdy si konzervativní a pobožný Hodgson zvolil svou cestu – přijal život řeholníka. Ze strachu o duši svého přítele začal organizovat naléhavou agitaci, aby Byrona přiměl konvertovat k náboženské ortodoxii. Takto zněla detailní odpověď Byrona, který dává svým dopisům novou vážnost. Když mu Hodgson doporučil četbu různých křesťanských obran, kontroval Byron s pobídkou k přečtení spisů Malthusových. Rovněž zde předložil ostrou kritiku křesťanství: „…základem Vašeho náboženství je nespravedlnost, čistý a neposkvrněný Syn boží – nevinný je obětován za viníky. Tím se projevuje jeho hrdinství, ale není více vzdálen vině člověka než školák, který je dobrovolně zmrskán za jiného, aby ospravedlnil hlupáka za jeho nedbalost, a tak ho ochránil před bičem…“
Byron byl na podzim roku 1811 v Newstead Abbey, kde napsal „poznámky pro své quatro“ [tj. Childe Haroldova pouť] a poskytl tak chválu místních potěšení:
„…Můj duch je rozerván a začal kupit má malá smyslná potěšení. Lucy jsem vytáhl z Warwickshire, několik velmi zlých tváří mě varovalo před soudy a více slibů nahradilo jejich místo, křepelky jsou plodné, zajíci dokončují, bažanti nejsou docela tak dobří a dívky na panství jen dospívají v tomto ročním období…“
Jedním z těchto „velmi slibných“ tváří byla i Susan Vaughanové, jež se stala Byronovou milenkou. Milostný poměr neměl dlouhého trvání a ve dvou rozsáhlých, doposud nepublikovaných dopisech, které odhalují necitlivou stránku jeho povahy, poskytl Byron Hodgsonovi s detailním popisem jeho závěru – jiný komorník odkrývá dopis, který dokazuje Susaniny sympatie k jinému muži. Byla propuštěna – a jeho následkem („…sestoupila ze svého pokoje „divoká jako deset Furií“, útočící na R., dokud nebyl zalit krví, pokusila se vrhnout sebe sama do jedné z vulgárních vod předsudků, a když byly dopisy odeslány, stále hrozilo, „hromy, strach, vnitřnosti a smrt“… Předpokládám, že bude tiše blouznit…“). Možná ztratila své živobytí a pověst, ale Byron sám sebe označil za oběť celé aféry, jak si povzdechl Hodgsonovi: „Nemohu obviňovat tu dívku, ale mou vlastní marnivost v domnění, že „jak smýšlím, takový jsem,“ mohla být milována.“ Jeho melancholické myšlenky se obrací ke vzpomínkám na Johna Edlestona, jenž zemřel v roce 1811 („…Věřím jedinému lidskému tvoru, který mne kdy skutečně a bezvýhradně miloval, byl z Cambridge, kde se nekonají žádné změny…“).
V letech 1811-12 byl Byron vysoce produktivním tvůrcem poezie a tyto dopisy zahrnovaly citace z „Minervina prokletí“ a požádal o pomoc svého řeckého přítele, později, dne 16. února 1812, zaslal svému příteli kopii svazku Childe Haroldovy poutě. Další témata dopisů tohoto období zahrnovaly Byronovu neochotnou spoluzodpovědnost v Hodgsonově milostném životě (byl zamilovaný do stejné ženy jako Robert Bland, jeho přítel a anglický vyslanec). Byron si přál opustit Anglii, uniknout Thomasi Mooreovi, literárním sporům a jeho projevům v Horní sněmovně. 
Byronovy dopisy byly stále sporadičtější poté, co vzbudil pozornost svou publikací Childe Haroldova pouť, ale poskytl rozhodující finanční pomoc Hodgsonovi během svých posledních let v Anglii a pokračoval v psaní dopisů, ve kterých mu sděloval zprávy jak literárního, tak osobního charakteru. V lednu 1813 se odvolává na hněv Lady Caroline Lambové („… „Agnus“ zuří, nemáte tušení jak strašně. Říká absurdní věci od té doby, co jsem (vskutku z nejlepších pohnutek) odvolal svůj slib…“) a nedatovaný a doposud nevydaný fragment se odvolává opakovaně na jiné milenky, pravděpodobně i na Lady Oxfordovou („… Jsem stále v „palatia Circe´s, nejsem žádný Odysseeus. Nemohu říct, do jakého zvířete bych mohl být převtělen. Jste si vědom toho, že se přikláním k oběma stranám, Vaše domněnky jsou jistě oprávněné, troufám si tvrdit, že se připojuji…“).
Poslední dopisy byly napsány v několika letech poté, co Byron opustil Anglii. V prosinci roku 1820 znovu po pěti letech obnovili korespondenci. Vylíčil živý obraz života v Ravenně a životy přátel s vědomím, že dopisy otevřou rakouské úřady – je poněkud vyhýbavý v otázkách jeho účasti v odbojové politice („…to, co jsem učinil, se setkalo jen s malých zájmem, zatímco pohlíží na jiné země – a jiné lidi…“) a podepsal je vědomě nečitelnou čmáranicí. Jeho poslední dopis poněkud otevřeněji hovoří o své politické angažovanosti, ale v těchto posledních dopisech se především zmiňuje o literárních záležitostech. Píše rozhněvaně o očernění papežem („…Mým záměrem je pozvednout zbraň na obranu v tomto sporu – a učinit to nejlepší, abychom udrželi Swan of Thames [místo]. – Toto pochází od Southeye a Turdswortha [a] takový sprostý odpadlík…“), poukazuje na Beppo a Marino Faliero, diskutuje o různých překladech svého vlastního díla a kritizuje Hodgsonovo pojetí tragického hrdiny, který se nevyhnutelně stává dobrým člověkem.
Mnohé Hodgsonovy dopisy, které mu Byron adresoval, byly publikovány během devatenáctého století v takových dílech jako Dopisy a deníky lorda Byrona (1830) a Hodgsonovy vlastní posmrtné Paměti (1878), ale ve zcenzurované formě (některé z těchto dopisů jsou opatřeny Hodgsonovými poznámkami pro Moorea v pasážích, které byly vynechány). Současná sbírka zahrnuje menší polovinu známých dopisů Byrona Hodgsonovi (50 z nich je uvedeno v Byronových Dopisech a denících). Zbývající korespondence je velmi rozšířena a obsahuje články, které se blízce vztahují k současné sbírce: báseň („Paní M.C.“), která doprovází jeho dopis ze dne 27. listopadu 1808 je nyní v Harry S. Dickey Collection při Johns Hopkins University Library; tato položka zahrnuje rovněž přepis dopisu ze 6. června 1813 s poznámkou, kterou původně připsala Elizabeth Hodgsonová „Pan Coleridge“.

Hamilton, Sir William. Campi Phlegraei. Zkoumání sopečné aktivity na území dvou Sicílií,  jak bylo oznámeno Královské společnosti… Observations sur les volcans des deux Siciles… (součástí Campi Phlegraei ji popis velké erupce sopky Vesuv v měsíci srpnu roku 1779… Supplement au Campi Phlegraei…). Neapol: [pro PIETRA FABRISE], 1776-1779. První vydání, současně text v angličtině a francouzštině, 59 ručně kolorovaných rytin, ilustrace orámované černě, dvoustránkové ručně kolorované ryté mapy, soudobý červený safián, pozlacen, hřbet knihy pozlacen částečně, pozlacené okraje, 442 x 310 mm; Položka č. 54 byla vydražena za 94,850 GBP, vyvolávací cena: 35,000 - 50,000 GBP. 

                                                                   

Saxton, Christopher. [Atlas Anglie a Walesu. LONDÝN: CHRISTOPHER SAXTON], 1579. První vydání, úvodní strana s rytinou královny Alžběty jako patronky astronomie a geografie, připisovaná Remy Hogenbergovi, dvoustránková rytina s erby a mapou země, 35 dvoustránkových rytých map (Yorkshire na dvou listech), podle Saxtona vytvořil Hogenberg, Lenaert Terwoot, Cornelis de Hooghe, Augustine Ryther, Francis Scatter a Nicholas Reynolds, ručně kolorované, z teletiny ze sedmnáctého století; Položka č. 99 byla vydražena za 73,250 GBP, vyvolávací cena: 40,000 - 60,000 GBP.

Překlad: Martina Pešková