Originalita tvůrčího procesu v díle Květy Pacovské nás překvapí na každé její výstavě. Svá  komorní i monumentální díla instaluje většinou v malířských, kresebných, grafických a skulpturálních celcích, v nichž zkoumá  nekonečné proměnlivé možnosti barevných, v určitém záměrném rytmu řazených prostorových kompozic. Liniemi jasných tvarů, čistými barvami a osobitou stylizací forem vytváří obrazy, asambláže, grafické tisky, papírové, kovové, drátěné a plechové plastiky. Součástí jejích instalací je happening a performance. Své myšlenky a v experimentální volné tvorbě ověřená pravidla o formě, barvě, prostoru, struktuře, rytmu, kompozici a dalších vlastnostech výtvarných prostředků integrovala do koncepce autorských knih pro dětské i dospělé diváky. Mají charakter masově reprodukovaného uměleckého díla, jež je pokračováním Duchampových "multiple" objektů. Autorské knihy Květy Pacovské byly publikovány v mnoha světových jazycích. Pořádá pravidelně tvůrčí dílny v Itálii, Japonsku, Německu a Anglii. Její stěžejní volná tvorba, malba, byla mimo jiné představena vlastní výstavou Květy Pacovské v rámci Mezinárodního veletrhu výtvarných umění FIAC v Paříži (1996).

Výtvarná díla Květy Pacovské jsou výsledkem jejích tvůrčích experimentů. V nich autorka vychází z pochopení fyzické povahy materiálu s nímž pracuje. Nechává se inspirovat jeho vlastnostmi a po dokonalém ovládnutí možností, které daná matérie poskytuje, přistupuje ke kombinacím a kolážování různých materiálových prvků, jež komponuje v harmonická vizuální sdělení. Pracuje tvůrčím způsobem s typografií a vizuální poezií. Od počátku 60. let ve své tvorbě uplatňuje netradiční postupy, které neustálým experimentováním dále rozvíjí. O charakteru vlastních tvůrčích snah vypovídá Květa Pacovská v textu Malé osobní historie 1 i v dalších katalozích svých výstav.2

Vlivy informelu, konceptualismu a vizuální poezie poznamenaly její tvorbu 60.let.3 Tehdy realizovala řadu konceptuálních projektů (Návody na poučování. Projekt o ničem 1968-70) a knižních objektů (Uzavřený prostor 1, Uzavřený prostor o ničem 1966 - 1969), jimiž nelze listovat, ani jiným způsobem do nich vstoupit a podle principu oddělitelnosti ideje od objektu umožňovaly k ryze estetickým pojmům přiřadit jakýkoliv psychický obraz vytvořený v podvědomí diváka. Příkladem vizuální poezie je objekt strojem popsaných papírových šatů na ramínku s názvem Vizuální čtení (1970). Typografická vizuální sdělení doprovází autorka návodem k akustickému účinku díla. Již tehdy promýšlí koncepci knih pro děti budovaných jako výtvarná díla: "Výtvarná díla jsou pro mne syntézy, které nás dělají šťastnými." 4
V tehdejším domácím prostředí však nenašla pro svůj záměr nakladatele, a tak jí ekonomické zázemí poskytovaly ilustrace do obrázkových dětských časopisů (Sluníčko) a tvorba dětských knih, jejichž obrazová složka a výtvarná typografie je rovnocennou součástí vizuální komunikace (Malovaná říkadla, 1982). První významné mezinárodní ocenění Grand Prix Bienále ilustrací v Bratislavě získala roku 1965 za ilustrace ke knize Carla Sandburga Pohádky z bramborových řádků (Rootabaga Stories) s výrazným motivem obrovského červeného knoflíku - barevného kruhu na obálce. Počátkem 70. let k této součásti své tvorby poznamenává: "Ilustrace pro děti maluji a buduji jako obrazy. Jako obrazy je komponuji. Jsou to obrazy, ve kterých červená není pro mě nikdy dost červená a zelená není pro mě nikdy dost zelená. Moje hlavní práce se soustředí na ilustraci pro nejmenší děti, na obrázkové sdělení - vizuální komunikaci." 5

Mezi léty 1964-1970 vznikl rozsáhlý cyklus černobílých grafických listů, leptů a suchých jehel a lepených kovových plastik. V nich na kovové desky vpisuje texty, otiskuje, obkresluje v různých sestavách, řadí a lepí k sobě drobné kovové předměty, předmětné zlomky všednosti a dává jim nové vizuální významy. Proměňují se systematickým řazením v Počitadla, Zdrhovadla, Zatahovadla, Čekadla, Kyvadla a Půpdorysy architektury. Uplatňuje v nich estetiku náhody a nemateriální prostředky vnímání reality, pohyb (Posunování pro tři, 1969), čas (Můžete mě prosím říci, kolik je hodin?) a zvuk (Text přečtěte třikrát za sebou a podle nálady pokračujte dále).

Hledání nových forem výtvarného vyjádření nenabývá nikdy charakteru introvertního zápasu. Pracuje s tvůrčí jistotou a s graciézní elegancí, danými mnohaletým systematickým tvůrčím objevováním stále nových výrazových možností. Zkoumání výtvarna má vždy charakter kreativní hry ovládané autorčinou intelektuální vůlí, tvůrčí imaginací a emotivním zaujetím pro posouvání hranic vizuálních sdělení. Prameny její imaginace a záměry tvůrčího směřování jsou napájeny uměleckým odkazem evropských avantgard, zejména Bauhausu, objevujícího základní principy designu a spojujícího všechna vizuální umění.

Mezi osobnostmi evropského nefigurativního umění nacházíme historické paralely k tvorbě Květy Pacovské u Paula Kleea, s nímž ji spojuje chápání moderního umění v souvislosti s uměním primitivních kultur a s dětskou tvorbou. S Wassily Kandinským ji sbližuje víra v autonomii a duchovní kvality barvy a formy. Se Soniou Delaunay důraz kladený na emotivní kvalitu barvy, rytmus a pohyb. Výrazové principy a prostorové vztahy jsou v tvorbě Květy Pacovské relativizovány - forma je barvou a barva je formou, světlo je barvou a barva je světlem, stěna je kresbou a kresba stínem, papírovou prostorovou kresbu pojímá jako sochu, knihu vnímá jako výtvarný objekt i architekturu, v jejímž prostoru se lze pohybovat. Ve svých výstavních kompozicích často řeší variabilitu vertikálního a horizontálního kladení konkrétních barev v esteticky působivém rytmu. Variabilitu kompozic umožňuje proměnlivost zavěšení jednotlivých obrazů.

S Kurtem Schwittersem, tvůrcem dadaisticky čistých kompozic, má  autorka společný smysl pro dadaistické chápání reality a relativity času. Je jí blízká hravost zvukomalebných textů s jakou se setkáme u Schwittersovy abstraktní zvukové poémy Die Sonate in Urlauten. Pacovské vztah ke starým hudebním tiskům a vzácným manuskriptům, jejichž estetická kvalita tvoří součást některých jejích kolážovaných děl, upomene na Schwittersovy MERZ-koláže. Květa Pacovská pro sebe objevila moderní pohádku Hahnepeter Kurta Schwitterse a hledala k ní současnou dobovou paralelu formou vlastního výtvarného vyjádření, jímž je její autorská kniha Papier Paradies (Galerie Pravis, Osnabrück, 1992). Původní text Schwittersovy pohádky znovu vytiskla sítotiskem ve vlastní grafické úpravě a jako poctu jeho avantgardnímu dílu vytvořila vlastní Papírový ráj formou prořezané dotykové knihy sestavené z originálních litografií. Netradičním způsobem komponuje kaligrafii, verbální a vizuální složku ve svébytná  umělecká  sdělení na stránkách "Paradiesu". Principy tvůrčího zkoumání estetiky písma a obrazu pokračují v jejích cyklech volných litografií s numerickými znaky a literami nazvaných Hry a řeči. V grafice pracuje s překrýváním, vrstvením barev a usiluje o vytvoření barevných struktur, o propojení malby s grafikou.

Od poloviny 80. let po úspěchu autorských bibliofilií Andersenova Cínového vojáčka a autorské verze Pohádek bratří Grimmů na výstavách Premi Catalónia v Barceloně (Grand Prix 1988) a na knižních veletrzích v Lipsku a ve Frankfurtu, začala Květa Pacovská systematicky spolupracovat se zahraničními nakladateli na realizaci svých obrázkových taktilních trojrozměrných knižních objektů pro děti o číslech, barvách, tvarech a písmenech. Prostorové prořezané knihy, řešené s osobitou fantazií jako galerie pro děti, obohatila o haptické vjemy hladkých, drsných, prořezaných a plastických stran. Knihy skrývají na každé straně překvapení ve formě nečekaných plastických průřezů, průhledů, zrcadlení, barevných kontrastů, kontrastů hladkých a drsných ploch. Odkrývání tajemství variabilní hry s obrázky a písmeny umožňuje radost z výtvarné hry. Ojedinělý a obdivuhodný tvůrčí počin Květy Pacovské v historii dětské literatury byl vyznamenán řadou prestižních mezinárodních ocenění na knižních přehlídkách v Lipsku, Mnichově, Frankfurtu, Bologni, Amsterodamu a jinde ve světě, mj. Cenou Johanna Guttenberga města Lipska za vynikající umění v knižním oboru a čestným doktorátem za design Kingston University v Anglii (1999).

V roce 1997 vyšla v Galerii Aulos v Praze autorská prostorová kniha Květy Pacovské SCRAP, která  je exkluzivním a současně objevným počinem v oblasti krásné knihy. Ručně šitá bibliofilie s 27 originálními litografiemi komponovaná na vizuálním principu jako taktilní trojrozměrný objekt symbolizuje ve svém názvu dekonstruktivní výtvarný princip, kterého autorka užila jako leitmotivu při své práci na objektu knihy. Fragmenty díla, vznikající náhodně v průběhu tvůrčího procesu začleňovala kolážováním do litografií knižních stran, aby tak získaly novou estetickou kvalitu. Scrap jako pocta procesu tvorby, je vyústěním celoživotního úsilí Květy Pacovské o objevování nových výtvarných souvislostí mezi sémantickou, vizuální, taktilní a estetickou funkcí současné knihy ve vztahu k současným výtvarným tendencím.

Zkoumání vizuálních a prostorových vztahů pokračuje a prohlubuje se v dalším tvůrčím období Květy Pacovské, datovaném počátkem 90. let. Po udělení světově významné Ceny Hanse Christiana Andersena za celoživotní tvorbu a přínos pro rozvoj moderní dětské knihy v roce 1992 je Květa Pacovská pravidelně zvána jako mimořádný vzácný, čestný host k účasti na světových knižních veletrzích ve Frankfurtu, Bologni, Paříži a jinde ve světě. Jejich zahraniční organizátoři ji často žádají o představení nových individuálních výstavních projektů. Výstavy ve světových galeriích a muzeích vždy komponuje podle specifického charakteru výstavního prostoru a pojímá je jako interaktivní hru s divákem, kterému nabízí seznámení s imaginárním prostorem vlastního intelektuálního a hluboce senzitivního výtvarného myšlení. Zveřejňuje tak koncepty a tvůrčí postupy, které řadu let promýšlela ve svém nevelkém ateliéru a které existují ve formě drobných maket. Tyto umělecké artefakty však nabývají účinu teprve vřazením a komponováním ve výstavním prostoru, kombinací monumentálních i drobných soch, obrazů, grafických listů a výtvarných objektů ve variabilní instalaci.

Z hlediska jejího dalšího tvůrčího vývoje měl důležitý význam pobyt jako hostující profesorky Akademie der bildende Künste v Berlíně (1992-93) a opakované cesty do Japonska (1990, 1994, 1998) spojené s realizací tvůrčích projektů.

Na berlínské Hochschule der bildenden Künste uskutečnila akci Kniha o bodu, kterou realizovala také se studenty Kingston University v Anglii v roce 1998. Během berlínského pobytu vytvočila Květa Pacovská cyklus 30 velkoformátových obrazů (2 x 2 m). Celý soubor v duchu geometrické abstrace, který nyní vlastní Nadace M. von Cronenbolda v Paříži, nazvala Otevřený prostor, jenž zahrnuje i cyklus Obraz pro každý den. V bílých barevných vrstvách uplatňuje haptický princip hustými nánosy špachtlí, jindy plochu bílých barevných struktur narušuje kresebným zásahem, vtlačenou linií. Soustřeďuje se na subtilní proměny barevného působení vrstvením barevných lazur, bílé kompozice získaly dynamismus prostřednictvím energie autorčiných suverenních štětcových tahů. Využívá kontrastu barevné světelnosti, jenž je zdrojem napětí a psychických impresí. Otevřený prostor odhaluje funkci působení bílé barvy a jejích významových odrazů ve vědomí diváka. Obrazy jsou variabilitou zavěšení určeny k proměně výtvarného působení a ve výstavě "rotují" otočením a změnou kompozice v čase. Cyklus byl vystaven v Haus am Lützowplatz od prosince 1993 do ledna 1994 a poté jej převzala nadace. Na vernisáži vystoupili studenti berlínské Akademie, kteří předvedli autorčinu Hru pro bílou barvu. Česká premiéra performance Květy Pacovské Hra pro bílou barvu se uskutečnila při vernisáži výstavy Plechy, papír, hry a řeči v Moravské galerii v Brně v listopadu 1991 a předvedla ji studentka brněnské baletní školy I. V. Psoty. V novém pojetí koncipovala autorka Hru pro bílou barvu v performanci u příležitosti svých výstav ve Forum Culturel Blanc Mesnil(1994) a Espace Culturel Besancon (1995) ve Francii. Mobilní sochy tvořily děti v papírových modulech, které samy umístily do prostoru výstavy papírové objekty symbolizující metaforické dny. Zavěšené a nasvětlené papírové sochy pak s proměnlivostí vržených stínů tvořily minimalistické objekty představující časový posun a pohyb uměleckého díla.

Japonské prostředí otevřelo experimentálním snahám Květy Pacovské novou dimenzi. Barevným cítěním, citlivostí pro tvůrčí možnosti vyplývající z různosti materiálů, syntézou avantgardní tradice a moderního myšlení je svým výtvarným názorem Květa Pacovská velice blízká  japonskému kulturnímu prostředí. V Japonsku je jejím blízkým partnerem Chihiro Art Museum v Tokiu, které vlastní řadu děl Květy Pacovské ve svých sbírkách, papírové a grafické objekty, mezi nimi i 120 cm vysokou papírovou sochu Kocour ticha. Ke sbírkám muzea vydalo letos nakladatelství Shogakukan Edition v Tokiu autorskou knihu Květy Pacovské s papírovými i grafickými objekty - jakousi malou papírovou galerii pro malé i velké diváky.6

V nově otevřené expozici Chihiro Art Museum Azumino v horské oblasti blízko Nagana se nachází na ploše 35 000 m2 Zahrada Květy Pacovské, realizovaná podle návrhu a ve spolupráci s autorkou v letech 1995-1997. Návštěvník může trávit svůj čas v zahradě procházkami napříč i kolem kamenných objektů s malbou a reflexními plochami, projít mezi nimi k černému a červenému rybníku a sledovat dění v nich až ke dnu vyplněnému jejími obrazy. Měnící se vodní hladina spoluvytváří výslednou formu. Divák může do "vodního" obrazu svobodně vstoupit a stát se jeho součástí, může se účastnit výtvarné hry. Květa Pacovská  k tomu sama říká: "Můj projekt pro park Muzea umění v Azuminu je prostorem pro:
Dívat se
Jít sem - tam -skrz - a zase zpátky
Dotýkat se
Být hrbolatý
Být hladký
Zrcadlit se
Odrážet se
Čekat na měsíc
Čekat na déšť
Čekat na noc
Čekat na den
Čekat na mraky
Utíkat až na konec
Lehnout si do trávy
A udělat na obloze čáry a oblouky
Které nejdou vymazat." (1996)

Teprve multimediální zpracování vizuálních trojrozměrných projektů Květy Pacovské Midnight Play a Alphabet na CD-ROM obohatilo její díla o výraz, o nějž ve svém tvůrčím experimentování po léta usilovala. Její obrazy ožily animacemi a zvukovými projevy. Písmena v knize Alphabet promluvila dětskými hlasy a vyplnila prostor knihy zvukem.

Po komornější výstavě v Moravské galerii v Brně na přelomu let 1991-92, měla Květa Pacovská opět možnost seznámit v ucelené prezentaci domácí publikum se svými tvůrčími snahami na loňské souborné výstavě nazvané Meziprostor v galerii Mánes v Praze. Vystavovala zde koncepty z let 1994-99, oboustanné malované obrazy v prostoru, Placaté, Malé a Velké sochy, Papírové trávníky, Provázkové objekty, Fragmenty, Kousky čáry a Kruh v ploše obrazu, Půdorysné architektury, Barevné zkoušky a Matematické systémy, Opakovaný bod, Dělení ticha aj. Výstavní prostor ve spodním podlaží otevřela do žofínské zahrady, v níž "mlčení plechových skulptur" ve výstavním interiéru splynulo s exteriérem zahrady jejího dětství. Kurátorka výstavy Vlasta Čiháková-Noshiro ji charakterizovala slovy: "Jakoby tu byl pro nás zorganizován harmonicky vyvářený, tvarově i materiálově jímavý, a barevně vzrušivý sen."7

Květa Pacovská patří mezi největší osobnosti českého umění světového formátu, jejichž celoživotní tvorba dosud čeká na celkové zhodnocení. Její univerzální objevné umělecké experimenty v oblasti vizuálního umění ji řadí k nejvíce inovativním avantgardním osobnostem, které se letos v říjnu scházejí na mezinárodním festivalu předních světových designérů ICOGRADA Millenium Congress v jihokorejském Soulu s názvem „Oullim - Harmonie přírody, člověka a technologie 2000“.

Článek převzat z časopisu Grapheion č. 15 - 16, r. 2000

Obr. dole: Květa Pacovská, Instalace – projekt sochy, 1995, komb. technika, 1000 x 700 (detail)

Poznámky:
1. Katalogy výstav: Květa Pacovská, Galerie Zlatá ulička, Praha 1982, Květa Pacovská: Šedesátá léta, GMU, Roudnice n. L. 1998
2. Květa Pacovská v katalogu výstavy Plechy, papír, hry a řeči, MG v Brně 1991: "V papírovém světě můžeme lepit, překládat, skládat, nastavovat, protrhávat, stříhat. Odkrývat,
máčet, stírat, dotýkat se, šustit, přidávat, prořezávat..."
3. Tuto tvorbu v r. 1998 znovu představila na výstavě Květa Pacovská: Šedesátá léta, v GMU v Roudnici n. L.
4. cit.: Květa Pacovská v katalogu její výstavy v rámci BIB v Bratislavě, Úvod Igor Švec, 1987
5. Květa Pacovská: Malá osobní historie, 1971
6. První kniha Květy Pacovské, vydaná v Japonsku
7. Úvodní slovo v katalogu výstavy Květy Pacovské: Meziprostor, Galerie Mánes, Praha 1999

      

Marta Sylvestrová
( nar. 1955 v Brně) absolvovala studium dějin umění a historie na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně v roce 1981.

Odroku 1978 pracovala externě v Moravské galerii v Brně jakočlenka redakční rady katalogu Bienále Brno, v letech 1980-86 pracovala v lektorském oddělení. V roce 1986 se stala kurátorkou sbírky grafického designu a členkou organizačního výboru Bienále Brno.

Od roku 1991 přednáší v grafickém studiu na letní škole North Carolina State University. Od roku 1992 spolupracuje externě s Manchester Metropolitan University, katedrou umění a designu na výzkumných projektech s tématikou plakátu střední a východní Evropy (James Aulich and  M.S.: Signs of the Times, Manchester Metropolitan Press, 2000).

Je členkou AICA, Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků Praha a Sdružení Bienále Brno.

Ve své výstavní a publikační aktivitě se specializuje na

současný světový a český plakát, plakát střední a východní

Evropy a propaguje osobnosti českého grafického designu doma i v zahraničí (např. výstavy: Český plakát 60. let ze sbírek MG;

Výstavní a veletržní plakát ze sbírek MG v Brně a

Uměleckoprůmyslového muzea v Praze- ve spolupráci s Petrem

Štemberou; Art as Activist, putovní výstava Smithonian

Institution Travelling Exhibition Service, USA, 1992-94).

Publikuje v časopisech např. Atelier (Praha), IDEA (Tokio, Japonsko) a Design Journal (Soul, Korea).