JACOPO LIGOZZI (VERONA 1547 - 1627 FLORENCIE), PAŠA V TURBANU SE SLONEM, 278 na 221 mm. V levém horním rohu připsáno temperou zvýrazněnou zlatem: Bassà over Chiaus et spaì a napravo od sloního stehna: Elefante. PŮVOD-Soukromá sbírka, Anglie;Trinity Fine Art, Londýn, do roku 1998. Navržená cena: 340,000—380,000 GBP
Položka č. 10 prodána za cenu včetně provize: 529 250 GBP  
(Obrázek dole vlevo)
 
Tato výjimečná kresba pochází z alba, ze kterého se dochovalo dvacet devět stránek. Dvacet se jich nachází ve Florencii, v Galerii Uffizi a devět, včetně této, ve veřejných a soukromých sbírkách. Ligozzi tyto objekty pravděpodobně namaloval v raném období svého florentského pobytu, tedy někdy v letech 1580 – 1585. Bylo to v době, kdy tvořil na dvoře velkovévody Francesca I. Medicejského. Příčina není známa, nicméně Lucilla Conigliello tehdy prohlásila, že než aby to byl Medici, ať se mecenášem stane významný sběratel Niccolò Gaddi, velký obdivovatel Ligozziho, coby vědeckého kreslíře. Rodina Gaddiů vlastnila album zhruba až do roku 1740, kdy došlo k jeho přenesení do slavné porcelánky Doccia poblíž Florencie, založené roku 1735 Marchesem Carlo Ginorim. Množství tureckých motivů z tohoto alba pak bylo využito jako vzorů pro ozdoby na nádherných porcelánových objektech, které se dnes nacházejí v galerijních sbírkách po celém světě. Kresby byly pravděpodobně krátce nato rozděleny a Galerie Uffizi získala roku 1867 jejich část coby dar od sochaře Niccolò Bazzaniho.
Po porážce Turků v bitvě u Lepanta roku 1571 vzrostl zájem o turecké motivy. Ligozzi sám do Turecka nikdy necestoval. Své kresby však uplatnil jako ilustrace v benátském vydání knihy Francouze Nicolo de' Nicolaye, Le navigationi et viaggi fatti nella Turchia, která vyšla napřed italsky v Antverpách roku 1576 a poté v Benátkách roku 1580. Kompletní album muselo být neobyčejnou kolekcí exotických a detailních obrazů zobrazujících postavy v propracovaných kostýmech, často doprovázené fantastickými nebo symbolickými tvory a někdy, jako například zde, zvýrazněné zlatem, které jen zvyšují jejich preciznost. Delikátnost a preciznost umělcovy práce reflektuje jeho dávnou praxi – tvůrce miniatur. To byla dovednost, které si na medicejském dvoře cenili a cenil si ji evidentně i on, neboť svá díla podepisoval Jacopo Ligozzi miniator až do roku 1592.
Nápis na jeho kresbě identifikuje postavu jako Pašu (což se italsky řeklo Bassà), vysokého státního činitele Otomanské říše. To byla obvykle vyšší hodnost než Chiaus, něco na způsob císařského zmocněnce, také zmiňovaného v popisku, nicméně Ligozziho současníci nápis interpretují jako Chiaus Pasha. William Harebrowne, který za vlády Alžběty I. sloužil jako anglický vyslanec u Sublime Porte, popisoval výplaty vysokých činitelů Otomanské říše s poznámkou, že sultán platil „Chiaus Pashovi  kapitánu vysloužilců sto dvacet asperů za den a navrch ročně dvě stě šedesát dvě libry šterlinků a šestnáct šilinků.“ Další slovo v popisku, „spai“, které moderní italština převzala foneticky, bylo původně turecké slovo sipahi, což bylo označení pro elitní jednotku otomanské kavalerie. Podmínkou členství v této jednotce bylo vlastnictví půdy (a čistě turecký původ), tato podmínka byla v této třídě používána všeobecně.
Jacopo Ligozzi přijel do Florencie ze své rodné Verony roku 1577 a svůj věhlas si získal během následné desetileté služby u velkovévody toskánského, Francesca I. Medicejského. Hrál hlavní roli v uměleckém životě vévodova dvora, kde vytvořil nádherné naturalistické a vědecké studie rostlin a zvířat. Byly to práce na papíře nebo pergamenu, které jsou dodnes obdivovány. Bylo to období velkého zájmu o vědu a umění. Jen díky podpoře dvora mohla vzniknout tato vynikající a luxusní díla určená jen malé elitní skupince znalců a vzdělaných sběratelů.
1. Viz A. Forlani, 'Jacopo Ligozzi nel Gran Serraglio', FMR, n. 1, 1982, pp.72-103, vše reprodukováno
2. e.g. The Metropolitan Museum of Art (inv. no. 1997.21); J. Paul Getty Museum (inv. no. 91.GG.93); pro kompletní seznam kreseb z alba viz. N. Strasser, Raphael to Renoir, Drawings from the Collection of Jean Bonna, exhib. cat., New York, Metropolitan Museum of Art, 2009, pod č. 22
3. Viz. L. Ginori Lisci, 'Una serie di vassoi di porcellana della prima epoca di Doccia', Faenza, 6, 1955, pp.127-132
4. See A. Forlani, op.cit., p. 77
 

JACQUES-LOUIS DAVID, (PAŘÍŽ 1748 - 1825 BRUSEL), ALEXANDER, APELLES A CAMPASPE, 284 na 391 mm. Pero a černá tuš, šedý a světle béžový akvarel zvýrazněný bílou a černou křídou; na podstavci Apellova křesla podepsán a datován perem a černou tuší: L. David. 1813. Na zadní straně rámu připojeno věnování napsané perem a černou tuší: Alexandre, Apelles et Campaspe./Par Louis David/1812. [sic] /J'ai l'honneur d'offrir à ma digne/Elève, Mademoiselle Léonie Dusseuil,/ce dessin d'un grand peintre, dont les/oeuvres sont un modèle de style, de goût/et de caractère./En appréciant/ces rares mérites,/Mademoiselle Léonie Saura y joindra/la grace, l'esquise delicatesse de l' esprit /et les nobles élans de l'âme, qui/distinguent son remarquable talent ./Aug.te Couder/élève de L. David./1er avril 1868.
PŮVOD: V únoru 1820 darováno Davidem baronu Antoine-Jean Grosovi (1771-1835), 23. listopadu 1835 v Paříži prodáno z jeho pozůstalosti malíři Jean-Baptiste Mauzaisseovi (1784-1844) jako položka 172, 19. března 1845 v Paříži prodáno z jeho pozůstalosti Charles-Auguste Couderovi (1790-1873) jako položka 29; ten pak 1. dubna 1868 věnoval své žákyni Léonie Dusseuilové (1843-1923); Soukromá sbírka, Francie. VYSTAVENO: Brusel, Musée Royal des Beaux-Arts, David et son temps, 1925-6, pravděpodobně pod č.. 28 28. Navržená cena: 600 000 — 800 000 GBP
Položka č. 58 prodána za cenu včetně provize: 657 250 GBP
(Obrázek dole vpravo)

Tato velmi důležitá kresba, dlouho známá pouze z literatury o Davidovi, byla znovuobjevena roku 2001. Jednalo se o dar Davida baronu Grosovi, což je zaznamenáno ve vzájemné korespondenci dvou umělců, přepsané Delahayem. 22. února 1820 David napsal: 'Ma femme me fait part du plaisir que ferait à mon Cher Mr Gros la vue du dessin de moi représentant Alexandre faisant peindre par appel [sic] sa maitresse Campaspe, je saisis cette occasion pour le prier de l'accepter de ma part'. Baron Gros ve své odpovědi ze 4. srpna 1820 ve svém vyjádření ocenil dar těmito slovy, které to potvrzují: 'la gemma de mon petit salon'.1
Bordes popisuje tuto propracovanou a vysoce-finální kresbu jako 'mezi umělci Nejambicióznější grafické práce'. 2 To lze považovat za samostatnou práci, i když o něco později začal David obraz stejného předmětu (obr. 1, Lille Musée des Beaux-Arts). Studie Apella je plná antických motivů, které podle Rosenberga a Prata pocházejí ze skic, které David pořídil během svých italských cest. Například motivem na plátně, které maluje Apelles, je „Odchod Orestea a Ifigenie z Tauridy z Davidovy skicy z roku 1780, vytvořené podle reliéfu na antickém sarkofágu v benátské knihovně Libreria Vecchia. Za Campaspe je slavná busta Achilla z Giustinianovy sbírky, nyní umístěné v muzeu Torlonia (kdysi se mělo za to, že představuje Alexandra) a Apollónův belvedér, který David obkreslil během svého pobytu v Paříži kolem roku 1805. Mramorový reliéf za Achillovou bustou zobrazuje vojáka na koni, jak se zdá, další klasická citace. Křeslo a lyra mají také svůj předobraz v Davidově skicáři. Bordes věří, že Davidovo vyzdvihování antiky je reflexí jeho zalíbení v tomto období.
Ačkoli David mohl začít malovat tento obraz v Paříži už roku 1813, v době jeho smrti v Bruselu byl označován jako nedokončený. Uspořádání je velmi zjednodušeno a mezi oběma kompozicemi jsou ohromné rozdíly. Nejnápadnějším je, že obraz, na němž nyní Apelles pracuje, logičtěji zobrazuje Campaspe a Alexandra. Bordes zde opět tyto změny vidí jako reflexi autorových původních cílů v daleko pozdějším období jeho života.
Tato kresba může být seskupena s několika dalšími klasickými díly datovanými do let 1812 a 1813. Všechna jsou vytvořena na stejném médiu a jsou plně rozvinutými kompozicemi, s autentickými antickými motivy pocházejícími z Davidových studií. Alexander, Apelles a Campaspe je každopádně nejpropracovanější a nejpůsobivější ze všech, možná proto, že postava umělce v jeho kompozici s Davidem zvláštně rezonuje. Je to, jak píší Rosenberg a Prat, 'magnifique'. Elegantní shrnutí jeho umělecké fascinace antikou a bezesporu nejvýznamnější Davidova kresba, která zůstává v soukromých rukou.
1. Rosenberg a Prat, loc. cit.
2. Bordes, op. cit., 2005, s. 225
3. Rosenberg and Prat, loc. cit.
4. Rosenberg a Prat, op. cit., s. 305, 306, 316, 319

LITERATURA A REFERENCE
A. Th[omé de Gamond], Vie de David, Paříž 1826, s. 167;
Ch. Blanc, Histoire des peintres de toutes les écoles, École française, díl ll, 1865, s.16;
J.L.J. David, Le peintre Louis David, 1748-1825. I. Souvenirs et documents inédits, 1880, s 569, 574, 662;
M. Florisoone, David. Exposition en l'honneur du deuxième centenaire de sa naissance, výst. kat., Paříž, Orangerie des Tuileries, a Versailles, Musée du château,1948, pod č. M.O.66 (1);
L. Hautecoeur, Louis David, Paříž 1954, s. 245;
S.A. Nash, The Drawings of Jacques-Louis David: selected problems, doktorandská práce, Stanford University, 1973, s. 155-56, a s. 236, poznámka 388;
D. a G. Wildenstein, Documents complémentaires au catalogue de l'oeuvre de Louis David, Paříž 1973, č. 1869;
A. Brookner, Jacques-Louis David, Londýn 1980, s. 210;
A. Schnapper, Jacques-Louis David 1748-1825, výst. kat., Paříž, Musée du Louvre, a Versailles, Musée du château,1989-90, s. 626-27;
P. Spencer-Longhurst, 'Apelles painting Campaspe' by Jacques-Louis David: art, politics, and honour', v periodiku Apollo, CXXXV, č. 361, březen 1992, s. 157, 162, poznámka 3;
P. Rosenberg a L.-A. Prat, Jacques-Louis David 1748-1825, Catalogue raisonné des dessins, Miláno 2002, díl I, s. 302-3, č. 319. reprodukce; s. 712, pod č. 1106; a díl II, s. 1016, pod č. 1566; s. 1218, pod M6;
V. Bajou a S. Lemeux-Fraitot, Inventaires après décès de Gros et de Girodet, Paříž 2002, s. 57, č. 325; s.101, č. 325;
P. Bordes, Review of Rosenberg and Prat, v periodiku Revue de l'Art, č. 143, 2004/1, s. 123; reprodukce, s. 124, obr. 1;
P. Bordes, Jacques-Louis David, Empire to Exile, výst. kat., Los Angeles, J. Paul Getty Museum and Williamstown, Sterling and Francine Clark Art Institute, 2005, pod kat. č. 31, s. 225-228, ilus. s.227, obr. 79,

Překlad: Martin Kubík