|
Další vzpomínky Jana Hladíka na svá studia a tvorbu 60. a 70. let
Grafika byla na počátku mé výtvarné orientace. Vzpomínám si živě na vznik mého prvního leptu, za války v roce 1942. Nezapomenutelným zážitkem bylo první vkročení do dílny pana Miro Pegrassiho. Do jeho proslulé tiskařské dílny na Smíchově se sestupovalo z úrovně chodníku oknem přestavěným na nízké dveře. S hluboce skloněnou hlavou sestoupilo se po dřevěných schodech doprostřed sešeřelé místnosti, naplněné vůní tiskařských barev, s několika měditiskovými listy. Pan Miro Pegrassi mi moji první vyleptanou destičku ochotně vytiskl a povzbudil k dalším grafickým dobrodružstvím. A tak jsem i v následujících letech navštěvoval jeho dílnu. Jeho rady a zkušenosti mi pomohly natolik, že jsem koncem padesátých let, po získání měditiskového listu, mohl sám tisknout.
V patnácti letech jsem začal studovat na státní grafické škole. I když jsem později pracoval v jiném výtvarném oboru, vždy jsem se průběžně zabýval grafikou a v té se odrážely mé výtvarné zájmy.
V roce 1945 jsem byl přijat na vysokou školu uměleckoprůmyslovou do ateliéru prof. Fišárka s textilním zaměřením. Textilní obor nebyl tehdy mojí volbou, s úkoly jsem se sžíval jen pomalu. Souběžně s programem školy, na který jsem pozvolna přistoupil, jsem se zajímal o kubismus a další směry moderního umění a snažil se po svém s nimi se vyrovnávat.
Přihlížím-li to, co jsem v grafice za života stvořil, uvědomuji si stále velkou důležitost období let šedesátých. Tehdy jsem opustil tradiční leptání. Desky pro tisk jsem vytvářel jinou technologií. Často to byly staré plechy, rezavé a poškozené časem. Na ně jsem lepil kousky textilií nebo papíru, sypal pískem, lakoval je a opět ryl do lakové vrstvy. Takto tvořené desky jsem tiskl z hloubky jako dříve lepty. Moje osobní výstava v Hollaru v roce 1970 představovala tyto listy ve velké šíři. Byla však bohužel jedna z posledních před likvidačním zásahem do činnosti SČUG HOLLAR
Dalším mým výtvarným oborem bylo textilní výtvarnictví a od roku 1959 autorsky tkaná tapiserie. Snad všichni výtvarníci mé generace byli zasaženi estetikou šedesátých let. Autorská tapiserie sama, jako obor, se tehdy vřazovala do celé škály autentických výtvarných projevů. Výtvarná problematika té doby by se dala charakterizovat mimo jiné také tím, že se umělec ve své individuální citlivosti obracel k hmotě, s kterou pracoval, a jejím možnostem a činil z nich podstatné téma svého projevu. V nejsilnějších dílech jako by svojí hlubinnou duchovní tkáň propracoval přímo s tkání té hmoty. I grafická tvorba v těch letech reflektovala podobné principy.
Počátkem sedmdesátých let se změnil můj úhel pohledu. Nevím, zda to byla jenom náhoda, že se mi chtělo vyzkoušet mojí techniku tkaní, dosti hrubou a lapidární, jestli je schopna se vypořádat s figurativním motivem tak, jak to dělal gobelín v historii. Vybral jsem si fotografii románského reliéfu Polibek Jidáše ze St. Gilles, která na mě působila svým výrazem. Tapiserie, která vznikla, ukázala, že i to hrubé tkaní je schopno sdělit jemnost psychického výrazu tváře. Byl to nový rys v mé tvorbě, který jako by mi otevřel jinou cestu.
Ještě poznámka ke změně úhlu pohledu z let sedmdesátých. Dnes si myslím, že ta proměna byla v duši, že tolik nezáležela na technice. Nicméně monumentalita tapiserie dovolila vyjádřit pregnantně tíhu této normalizační doby. Grafika je komornější. Náběhy k figurativnímu projevu do ní však vstupovaly ještě před tím mým radikálním obratem k figuraci. První čistě figurativní listy vznikly až v roce 1978. Byla to tvář Franze Kafky nebo Antonína Artauda, také dívčí tvář mé babičky Blaženy. Často se obracím ke starým mistrům. Bytosti, jimi stvořené, ke mně hovoří přes propast času jako mí současníci.
Klasická gobelínová technika, uchopená autorsky a subjektivně, mi umožnila při tkaní aktivně prožít každý detail. Něco podobného mi poskytuje technika klasického čárkového leptu. Vznikla celá řada gobelínů a grafických listů, kde pracuji buď s fotografií, nebo s motivy z historie malířství. Jde o citace, kterými chci profiltrovat svůj osobní, individuální, současný pocit a tím oslovit diváka.
Více o autorovi: http://www.jhladik.cz/
|
.gif)
