  
Christie´s 8 King Street, St. James´s, Velká Británie
4. červen 2009
Dante Gabriel Rossetti (1828-1882), Portrét Annie Millerové, signován monogramem (vpravo dole) a datován rokem '1860' (vlevo dole), s vpiskem 'Annie Miller' (vlevo nahoře) a 'aetat XXI' (vpravo nahoře), tužka, pero a černá tuš, na černě linkovaném kartonu, 25,4 x 24,1 cm; Položka č. 21 byla vydražena za 205,250 GBP, vyvolávací cena: 200,000 - 300,000 GBP. Ze sbírky L.S. Lowryho, R.A.
Annie Millerová (1835-1925) byla dívkou pozoruhodného vzhledu a lehké ctnosti, jež pocházela ze skromných poměrů chudinské čtvrti v Chalsea. Seděla modelem Holmanu Huntovi pro jeho obraz Probuzené svědomí (Tate Gallery), který byl vystaven na Královské akademii v roce 1854. Doufal, že se s ní ožení. Naučila se psát a sama si osvojila způsoby z „dobré společnosti.“ Předtím, než v lednu 1854 odjel do Svaté země, zaplatil za její další vzdělání a předal jí seznam umělců, pro které by mohla sedět jako modelka. Ten neobsahoval jméno umělce Rossettiho, ona ale pohrdla Huntovými instrukcemi a během následujících let byla častou Rossettiho modelkou, mezi jinými pro obrazy Dantův sen (1856, Tate Gallery), Cassandra (1861, British Museum) a Helena Trojská (1863, Kunsthalle Hamburg).
Virginia Surteesová rovněž vyjmenovává šest nezávislých studií, které současnou kresbu zahrnují. Madox Brown popsal Annie jako „sirénu.“ Všichni umělci, pro které seděla modelem, napsal Brown, se do ní „bláznivě zamilovali“, a toto byla jistě také pravda o Rossettim. Skutečně se zdálo, že opustil své zájmy, aby vzbudil v Huntovi žárlivost tím, že pozve Annie do restaurace Berolini´s, Cremorne Gardens, a jiných pochybných podniků. Tato milostná aféra způsobila trvalé rozpory mezi dvěma bratry preraffaelity. Annie je také často zmiňovaná v deníku G.P. Boyce, jiného jejího ctitele. Dne 21. ledna 1858, nedlouho po svém návratu z Orientu, ale ještě bez bližšího ujasnění vztahu s Annie, navštívil Hunt Boyce. „Měl si výhledově vzít Annie Millerovou za ženu,“ napsal Boyce, „poté, co bylo její vzdělávání v oblastech myšlenkových a mravů ukončeno, si přál, aby vymazala, pokud by to bylo možné, všechny stopy jejího dřívějšího povolání, totiž aby zrušila všechna sezení u jistých umělců.“
Boyce neochotně souhlasil s tím, že se vzdá studie hlavy, kterou vytvořil podle Annie, i kdyby to byla „nejpečlivější… které si nejvíce cením, a nejlepší, jakou jsem kdy vytvořil“; ale musel se ptát sám sebe, zda má cenu podstoupit takovou oběť, když jej 22. prosince 1859 Annie sama navštívila a „celá rozrušená se mne ptala, jestli bych ji nedoporučil někomu jako modelku. Byla odkázána výhradně jen na sezení než na cokoliv jiného. To co bylo mezi ní a Huntem ukončila. Litoval jsem tu ubohou dívku z důvodu rozrušení její mysli a srdce.“ Úzkostlivě, aby nezpůsobil žádné nedorozumění s Huntem, jej Boyce vyzval ten večer, aby mu sdělil, že jej Annie navštívila, a informoval jej, že má v úmyslu ji požádat, aby mu seděla jako modelka namísto nějakému neznámému umělci.“ Hunt uznal, že to bude nejlepší řešení a „rozhovor byl veskrze přátelský.“
Za týden seděla Annie znovu u Boyce a „vypadala mnohem krásněji než kdy předtím.“ Rossetti se k němu připojil, aby vytvořil nějaké „její studie v tužce“, nyní v Birmingham Art Gallery (Surtees 355). Po několika sezeních si poznamenal do deníku, to proběhlo v březnu 1860, že Boyce zapůjčil své modelce výtisk románu Na větrné hůrce jako důkaz, že její vzdělávání, jakkoli zanedbávané a nesoustavné, nebylo bezvýznamné.
Annin poslední zápis v deníku je z 16. června 1862, kdy ji Boyce viděl na mezinárodní výstavě „jako vždy hezkou (a) procházející se s mladým mužem dosti elegantním.“ Byl to pravděpodobně Thomas Ranelagh Thomson, první bratranec bývalého milence, za nějž se následujícího roku provdala. Dlouho poté se s ní, s „baculatou vdanou paní s kočárkem plným dětí,“ Hunt náhodně setkal na Richmond Hill. Zastavili se na kus řeči a zjistili, že oba žijí ve šťastném manželství, a Hunt sám sobě přiznal, že v době trvání jejich vztahu se cítil být traumatizován, ale nyní jí mohl její „přečin“ odpustit.
Naše kresba je datována rokem 1860 a musela být tedy vytvořena ne dlouho poté, co Annie začala na konci minulého roku Rossettimu a Boycemu znovu sedět jako modelka. To poukazuje na její vět 25 let, ne 21, jak uvádí titul ('aetat XXI'). Naznačuje tak, že Rossettimu lhala o svém věku, asi se bála, že by nemohla znovu navázat na kariéru modelky.
Kresba patřila umělci L.S. Lowrymu (1887-1976), vášnivému příznivci Rossettiho díla.
Verze Proserpiny z roku 1877 (soukromá sbírka) byla prodána 27. listopadu 1987 (položka č. 140), kdy se stala prvním viktoriánským obrazem, který byl prodán za více než 1 milion liber, a Pandora, velkolepá kresba v červeném pastelu z roku 1869, která stále drží světový rekord v ceně viktoriánských děl na papíře. Lowry je získal před dvěma lety a dva roky poté si zakoupil tuto studii. (Obr. 1)
Sir Edward Coley Burne-Jones Bt., A.R.A., R.W.S. (1833-1898), Studie k portrétu Olive Maxseové, pravděpodobně pro obraz „Sirény“, signován iniciálami a datován 'EB.J/1896' (lower left), tužka, 50,5 x 35,6 cm; Položka č. 25 byla vydražena za 67,250 GBP, vyvolávací cena: 35,000 - 55,000 GBP. (Obr. 3)
Edward Lear (1812-1888), Pohled na Jeruzalém z hory Olivetské, s postavami v popředí, signován monogramem (vpravo dole), tužka a akvarel se zvýrazněním bílou, 24,5 x 46,3 cm; Položka č. 11 byla vydražena za 18,750 GBP, vyvolávací cena: 15,000 - 25,000 GBP. (Obr. 2)
|
.gif)
