| |
Aukce Sotheby´s Paříž, Galerie Charpentier, Francie
25. březen 2009
Girolamo Francesco Maria Mazzola, zv. le Parmesan (Parma 1503 – 1540 Casalmaggiore), Madona s dítětem, Janem Křtitelem a sv. Jeronýmem, červený pastel doplněn bílým, se stopami černého pastelu, základní kresba vyryta, 235 x 140 mm;
Položka č. 11 byla vydražena za 780,750 EU, vyvolávací cena: 500,000 - 700,000 EU.
Žádný obraz této významné a vzrušující Parmigianiniho studie pro Madonu s dlouhým krkem nebyl zveřejněn dříve, ačkoli kresbu znal už Arthur E. Popham, jenž ji uvádí jako originál, podle něhož Anton Maria Zanetti, velký sběratel a ctitel Parmigianinův, vytvořil dvě kopie – jednu v kresbě, nyní v Louvru (obr. 1), a druhou v dřevořezu technikou chiaroscura.1
La Madonna dal collo lungo, proslulé mistrovské dílo, jenž bylo považováno za souhrn Parmigianinova manýristického stylu (obr. 2), bylo zhotoveno na objednávku Eleny Baiardové, sestry Parmigianinova mecenáše Cavaliera Francesca Baiarda, pro rodinnou kapli jejího pozdějšího manžela Francesca Tagliaferriho v S. Maria dei Servi v Parmě. Ve svém rozhodnutí z roku 1529 nařídil Tagliaferri své ženě, aby se věnovala výzdobě kaple. Kromě onoho dokumentu je zde, jak poukázala Mary Vaccarová, také dohoda s datem 23. prosince 1534, která, ač není skutečnou smlouvou o zhotovení oltářního obrazu, jak se všeobecně věřilo, je vlastně zaměřena na renovování kaple, aby byla připravena na instalaci obrazu.2
Nicméně můžeme předpokládat, že pro Parmigianina bylo toto pověření velkým oceněním. A již na zakázce pracoval, když Vasari zaznamenal, že malba byla ponechána nedokončena ještě před umělcovou smrtí v roce 1540, protože nebyl spokojený se svou prací. Oltářní obraz byl konečně umístěn do kaple až v roce 1542. V roce 1674 poskytl Řád služebníků Panny Marie malbu Leopoldu de´Medici, ačkoli ta vlastně nebyla prodána až do roku 1698, kdy ji Ferdinando de´Medici zakoupil a vystavil v Palazzo Pitti; nyní je v Galerii Uffizi ve Florencii.3
Jak David Ekserdjian uvádí ve své obsáhlé studii na téma přípravné práce pro oltářní obraz, že je jednodušší zkoumat vývoj Parmigianinova tvůrčího působení skrze množství příbuzných kreseb než na základě písemných pramenů.4
Kolem třiceti studií, většina z nich je umístěna ve veřejných sbírkách, nese svědectví o komplikovaném tvůrčím vývoji kompozice. Nejranější myšlenkou je studie (nyní v Britském muzeu), která zobrazuje v horní části klenutého oltářního obrazu Pannu Marii s dítětem při korunovaci, jež stojí mezi sv. Jeronýmem a sv. Františkem z Assisi ve velmi konvenční a umírněné kompozici.5
Přítomnost sv. Františka z Assisi vysvětluje jeho svaté jméno samotného Francesca Tagliaferriho, avšak dalším vývojem uměleckého díla byla jeho postava z kompozice vyloučena. Současná studie náleží k těm, které představují prostřední stádium ve výzkumu Parmigianiniho díla. Skici perem a tuší na zadní straně kresby v Galerii Accademia v Benátkách a rozsáhlejší studie v Kanadské národní galerii v Ottawě, u níž se předpokládá, že je jejím autorem, si zachovaly oblouk v horní části obrazu – ty poukazují na současnou kresbu pouze v ryté podobě – a znamenají předstupeň vývoje jeho složitějších kompozic.6
Nejbližší z vlastnoručních studií k naší kresbě je jedna, dříve ve sbírce Pierra-Jeana Marietta a nyní v Louvru, kterou zhotovil v červeném pastelu přes nákres vyrytý do papíru (obr. 3).7
V tomto stádiu vývoje se formát změnil na pravoúhlý. Anděla, objevujícího se v dřívějších kresbách na pravé straně, nahradil Jan Křtitel, jenž se ohlíží přes rameno směrem k dítěti - pohybem, jehož původ Ekserdjian správně odvodil z děl Leonardových přes díla Raffaelova.8
Kresba z Louvru se zdá být zásadně redukována a je velmi podobná tomuto dílu v uspořádání architektury a postav. Překvapivě největší rozdíl je ve vyobrazení Ježíška, jenž se natahuje pro kříž Jana Křtitele. To by znamenalo, že naše kresba musí pocházet z pozdější doby než studie z Louvru, protože poloha dítěte, které se otáčí k Panně Marii, předpovídá jeho postavení v malbě, a také protože působí mnohem dokonalejším zpracováním umělcových myšlenek. Je rovněž zajímavé povšimnout si, jak světlo zdůrazňuje kulatý sloup, část antického chrámu za postavou Madony, který se stal důležitým rysem jeho tvorby.
Jiná studie v červeném pastelu z Louvru, ve které je Panna Maria zkoumána dokonce dvakrát (obr. 4), patří také k tomuto přechodnému stylu ve složitém vývoji Parmigianinových mistrovských děl.9
Ostatní studie, které jsou příbuzné malbě, se blíže slučují s dokončenou kompozicí, s vývojem postoje Madony a dítěte, kteří dominují prostoru, se skupinou andělů vtěsnaných do levého okraje listu a neobyčejným sloupořadím a vzdálenou postavou sv. Jeronýma v úběžníkové perspektivě vpravo. Kresba je důležitou součástí souboru studií, které souvisí s Parmigianinovou nejznámější malbou a představuje konečný výraz prostředního stádia dlouhého vývoje kompozice. Je ale také krásným a charakteristickým příkladem Parmigianinova mistrovství v kresbě, s dodatečným zájmem o jejich spojení s Zanettim, největším šiřitelem mistrových obrazů.
1. Popham, op. cit., svazek 1, s. 237, reprodukce svazek 2, pl. 347, č. O.C.25; dřevořez, Bartsch XII, 174. 34, reprodukce.
2. M. Vaccaro, Parmigianino, Malby, Turín a Londýn 2002, s. 184-5.
3. S ohledem na (možný) prodej obrazu Medicejům a stálými právními boji o jeho prodej, včetně přepisu příbuzných dokumentů, viz M. Vaccaro, „Precisazioni sulla vendita della celebre Madonna dal collo lungo“, v Aurea Parma, 80 (1996), s. 162-75.
4. D. Ekserdjian, Parmigianino, New Haven a Londýn 2006, s. 191.
tamtéž, s. 191-211; viz Popham, cit. 345-360
5. tamtéž, s. 192, obr. 199.
6. tamtéž, s. 195, obr. 204 a s. 197, obr. 206.
7. tamtéž, s. 197, obr. 208.
8. tamtéž, s. 196.
9. tamtéž, s. 197, obr. 209.
   
Obr. 1: Le Parmesan, La Madonna dal collo lungo, Florencie, Galerie des Offices
Obr. 2: Attribué au Parmesan, Vierge à l'Enfant avec saint Jean et d'autres figures, Paris, musée du Louvre, D.A.G., no. inv. 6483, (c) RMN / © Madeleine Coursaget
Obr. 3: Le Parmesan, Vierge à l'Enfant avec saint Jean et saint Jérôme, Paris, musée du Louvre, D.A.G., no. inv. 6378
(c) RMN / © Michèle Bellot
Obr. 4: Le Parmesan, Vierge à l'Enfant avec saint Jean et reprise du buste de la Vierge, Paris, musée du Louvre, D.A.G., no. inv. 6381, (c) RMN / © Michèle Bellot
|
.gif)
