Home Grapheion Revue Grafika roku a Cena Vladimíra Boudníka MTG Praha Putovní výstavy IKG Naše publikace Kontakt O nás
 
  
  
PARTNEŘI










 


 

 

 


Moderní díla na papíře

 

Joan Miró

Emil Nolde

Egon Schiele

 

Christie´s Londýn, King Street, Velká Británie
Aukce 5. února 2009

Joan Miró (1893-1983), Malba, 1931, olej a akvarel na papíře Ingres, přibližně 48,6 x 65,6 cm;
položka č. 152 vydražena za 301,250 GBP, vyvolávací cena:  120,000 - 180,000 GBP.

Malbu, dříve součástí sbírky DADA básníka Tristana Tzary, vytvořil Miró během léta roku 1931, které strávil ve svém rodném Montroigu. Je to jeden z ojedinělých souborů 32 prací, které namaloval terpentýnem ředěnými olejovými barvami na velmi kvalitní papír Ingres. Techniku si osvojil pomocí četných experimentů z let 1928-1930 na téma „vražda“, jež připomínala nenucenost prostředků malby; tyto „vraždy“ jsou také námětem součastné výstavy v Muzeu moderního umění, New York, pod názvem Joan Miró: Malby a Anti-malby 1927-1937.
V roce 1928 prožil Miró krizi, která byla zapříčiněna obavami, že poetická, snová imaginace zradila dadaistické kořeny své tvorby. Přílišná promyšlenost a estetičnost dadaistických děl byly také prospěšnými v tradičních pojetích olejomalby. Vývoj jeho „snových maleb“ z 20. let prošel od realistických skic, postupným abstrahováním díla směřoval přes soubor „instinktivních reakcí“ až ke skicám, s jejichž podobou se smířil, a svůj návrh přenesl přímo na plátno.
Miróovy „malby na papíře Ingres“ se zříkají takovýchto pečlivě promyšlených významů, nepotřebují přípravné studie. Snová představivost se tak raději soustřeďuje na problémy formy. Kombinováním myšlenek, se zabýval v v kolážích z roku 1929, obsahujících stříhané a slepované plochy čistých barev. Svůj zájem o převládající ornamentální linii opět zaměřil na kresbu a na „objekty“ vytvořené z provazů a jiných nalezených materiálů. Miró nalézal nové významy výrazu, náhle více spontánnější a formálně uspokojivější než kdykoliv předtím.
V Malbě je první vrstva malby rozředěna, aby se podobala akvarelu. Jasnost modré a zelené je umocněna bílým podkladem a viditelnými tahy štětce. Horizontální a vertikální pásy čistých barev jsou připojeny tak, aby vytvořily abstraktní napětí. Jeho geometrické formy jsou ovlivněny experimenty z předchozích let se stříháním a lepením barevných papírů. Nakonec je abstrahované ženské tělo volně nakresleno přes hodní okraj v jasných, rychlých tazích černé, konkrétní tvary ostře kontrastují se zdánlivě se volně vznášejícími barvami v pozadí. Tento pokus tedy ukazuje nejen abstraktnější a živelnější stránku Miróova díla, ale také ukazuje význam silně kaligrafické polohy jeho zacházení s linií.
Černé linie je možné přirovnat k drátovým plastikám, které Jacques Dupin popsal jako „plné syrovosti, netečnosti a neprůhlednosti – pochopitelné lsti, která drží vnitřní naléhavost v šachu, aby je probudil – čím prudčeji, tím lépe. Barevná pozadí jsou rozložena a doposud neoddělena od tvarů, které vznikly z černých symbolů. To je jejich souhra, jejich kontrapunkt, jenž dává vzniknout vnitřním impulsům a jehož otisk zde bezesporu genius Miró zanechal.“ (J. Dupin, Miró, Barcelona, 1993, s. 164).



Emil Nolde (1867-1956), Marschlandschaft mit Mühle (Pobřežní krajina s mlýnem), asi 1920-1925, akvarel na japonském papíře, 35 x 47,3 cm;
položka č. 189 vydražena za 235,250 GBP, vyvolávací cena:   80,000 - 120,000 GBP.


Egon Schiele (1890-1918), Junge im grünen Mantel (Chlapec v zeleném kabátě), 1910, podepsán  EGON SCHIELE a vepsáno '08' (datováno nesprávně), snad jinou rukou, kvaš a černá tužka, 44,2 x 30,8 cm;
položka č. 135 vydražena za 223,250 GBP, vyvolávací cena: 200,000 - 300,000 GBP.

 


Vydáno: 25.02.2009