Dana Puchnarová
PROJECT- ART = U T O P E I A = S N Y O C I V I L I Z A C I - poč. 70. let
Při cestě do Polska mne v galerii Nova Huta pan Potocki ujistil, že nejsem nijak pozadu s informacemi o vývoji uměleckých avantgard, pokud mám materiály ještě z cest po Evropě v r. 1971. To dalo spád mým úvahám. Zaměstnávala jsem se kolem r. 1970 architektonickými elementy, dalšími možnostmi, které vznikly po op-artu (u mne), variacemi, permutacemi jednoho tvaru v ploše, a pak hlavně v prostoru.
Otevřel se mi nekonečný PROSTOR. Vznikaly v něm konkrétní realizace i kresby, scénáře her, filmů, projekty, koncepty. To vše bylo podloženo studiem psychologie, sociologie, estetiky. Prostor, nebo spíše myšlení a vidění v prostoru, který jsem vymýšlela a mohla reálně ovládnout, měl vliv i na principy metody výchovy dětí uměním Prožít prostor a nalézt zpočátku motiv pro takový prožitek u dětí, to byla úloha, kterou jsem si dala. Dělali jsme spolu akce, scénografii, nová cvičení prostorové citlivosti formou hry.
Celý tento soubor činností a metod propracovávám teoreticky, shromažďuji obrazovou dokumentaci, která bude podkladem pro zamýšlenou knihu. Také k tomu studuji zahraniční i naše prameny.
Když byly stanoveny nové cíle pro mou estetickou výchovu, věnovala jsem se opět tomu, čemu se říká volná tvorba. Tu krutě zápasím s časem. Od minulého roku pracuji na cyklu, k němuž kresby začaly vznikat v r. 1975.
Od architektonických utopií čistých průzračných tvarů, od světa elementárních poetických skladeb tvarů v prostoru přecházím k autentickému prožitku času. Vtáhly mne do sebe historické (reálné) skutečnosti „bytí zde- teď“, moje myšlení pochopilo další fázi nazírání (zakoušení) toho, co se děje, tedy jinou ještě úlohu práce umělce – takovou, která je společensky potřebná. Od toho období, kdy prostředí hmotné v mé práci logicky vyžadovalo prostředí psychické, začaly mé projekty utopické architektury proměňovat svůj smysl - staly se pomníky duchovních skutečností, staly se opravdu nerealizovatelnými projekty (alespoň tak všichni doufáme) budoucnosti odlidštěné, znečištěné, bez atmosféry, bez jediné známky života. Staly se hrůznou vidinou situace, která by mohla nastat, kdyby se mohly v lidech a skupinách realizovat ničivé a zlé pudy, touha po moci, po ovládnutí druhých, po získání veškerého možného prostoru (materiálního i psychického), kdyby byly tvůrčí síly lidstva potlačeny a obráceny zhoubným směrem.
Proto ty podivné pomníky vládců, imperátorů, diktátorů ve zničeném okolí, které je těžko určit, v nedefinovatelném prostředí, proto složitá cesta přes kresby k plastikám v keramice, přes jejich fotografii k složitě reprodukovanému obrazu vize v grafikách s autotypickými rastry. Proto přiznání socio- psychického prostoru navíc přidaného k zobrazení, které divák může vnímat na ploše jako zdařilou iluzi, jež je předností umění, a díky tradici a výchově svého vnímání.- Moje grafické listy upozorňují na něco, co by mohlo zničit planetu i celou civilizaci.
U některých název MÁ VLAST symbolicky připomíná hudbu našeho opravdu národního skladatele, kterou znají dobře všichni, i školní děti. Jsou a musí být i varovným výkřikem: „Tak by vypadala tvoje vlast, tak by mohla vypadat, dovolíš- li ty, aby si člověk přestal vážit člověka !“ Tento cyklus varuje před několikerým nebezpečím: před násilím válek, před všemi druhy ničivých zbraní, před neutronovým rozkladem, před naší anihilací. Ukazuje možnost zničení nejen hmotného, ale i duševního, varuje před mrzačením lidské psychiky, kterou prožíváme u nás na vlastní kůži. Tento cyklus musel vzniknout a být realizován, aby mohla být vytvořena jiná díla v protikladu k němu. Vznikly SNY O CIVILIZACI, v nichž by člověk mohl mít v každém místě svého pobytu ty nejlepší podmínky k životu, k naplnění svých představ, k dennímu rozvíjení všech tvůrčích sil a schopností.
Tímto způsobem se mi jeví metoda projekt - artu jako velmi dobrý, potřebný a užitečný výrazový prostředek. Současné myšlení o umění je tím rozšířeno. Je to metoda sdělná, jasná, může konstatovat realitu vztahu člověka k materiální i psychické skutečnosti, která nás obklopuje. Myslím, že navozuje hlubší porozumění mezi umělcem a jeho pospolitostí, a užitím mezinárodního jazyka i komunikuje jako symbol s mnoha národy. Může zasahovat do více oborů, takže je ji možno nazvat mezioborovým výzkumem a logicky zařadit do oblasti STUDIA SOCIO- PSYCHO- PROSTORU ( SOCIO- PSYCHO- SPACE), jímž se zabývám.
(Rukopis z r. 1977)
|
.gif)
