Pane Nevečeřale, jste vedoucím kanceláře Sdružení českých umělců grafiků Hollar a je o Vás známo, že jste i dlouholetým sběratelem grafiky. Můžete nám říci, jak jste se ke vztahu ke grafice vůbec dostal?

Moje cesta ke grafice vlastně vedla přes literaturu – zejména poezii,  kterou jsem byl zaujat už od gymnaziálních let.  V té době mne hlavně oslovila osobnost básníka Otokara Březiny, která ovlivnila i moji pozdější básnickou tvorbu. Začal jsem postupně sbírat výtisky Březinových děl a tím se seznámil i s jejich ilustrátory – F. Bílkem, F. Koblihou, J. Váchalem a postupně se začal zajímat i o jejich grafické dílo.

Koncem 60. let, v době Vašich studií, procházela naše země přelomovou společenskou situací. Začala se znovu otevírat světu, objevila se touha propojit humanismus s myšlenkami pokroku, který čerpal z vědeckých objevů i uměleckého vývoje  Západu. Byl jste zaujat také jinými osobnostmi, uměleckými nebo filosofickými proudy, nebo Vám dílo Březinovo, přes jeho určité zakotvení v minulosti, připadalo dobově nadčasové?

Březinovo dílo samozřejmě nadčasové zůstává. Během let jsem se však v mých soukromých studiích dostával dále na Východ, k různým duchovním proudům, k tradici hinduismu i buddhismu, od Bible tedy k Bhagavadgítě, až k učení současného indického avatára Satja Sáí Báby, který spojuje všechny velké světové náboženské proudy.

Po roce 1968 v době normalizace řada lidí rezignovala na další společenskopolitický vývoj,  nebo k tomu byla politickou mocí donucena,  a  po vzoru Vašeho milovaného básníka Otokara Březiny se snažila najít si svůj „náhradní“ svět – často život v ústraní a filosofické skepsi, s hledáním duchovních hodnot a krás.
Stalo se sbírání grafiky jedním ze způsobů, jak si tento svět vybudovat a pokud ano, jak jste tato díla získával?

Ke sbírání grafiky jsem přešel postupně od sbírání knih – zejména výtisků děl  O. Březiny. Nejdříve jsem  začal sbírat grafické listy autorů, kteří byli s dílem O. Březiny spojeni – s jeho ilustrátory, postupně jsem svůj okruh rozšiřoval. Protože jsem neměl v této činnosti žádné rodinné zázemí a nemohl jsem navázat na  rodinnou sběratelskou tradici, kupoval jsem si díla náhodně, ta,  která mne v pražských antikvariátech zaujala. Nakonec mne sběratelství přivedlo v roce 1990 do řad Spolku sběratelů a přítel exlibris, kde se pořádají  pravidelné aukce, na nichž je možné vyměňovat a získávat nové lístky.

Pan Liesler kdysi říkal, že nemá příliš pochopení pro sbírání exlibris, protože mu tato sběratelská vášeň připomíná  sběratele známek, kteří se spíše pídí po úplnosti kolekce než po umělecké hodnotě  jednotlivých sbírkových děl…

Je opravda, že exlibris už dávno ztratilo svůj původní význam vlastnické značky vlepované do knihy a stalo se drobným uměleckým artefaktem, který je oblíben a sbírán zejména pro jeho cenovou dostupnost. Sběratel si jej často objednává u svého oblíbeného autora a tím se často podílí i na jeho tématu, které je mu blízké.  Sbírání uměleckých děl má dlouhou tradici, prakticky už od doby renesance, bylo však dlouhou dobu výsadou bohatých vrstev.  Ale např. v 19. století napomáhalo i oživování národní kultury. S cenovou dostupností  grafiky se pak stalo předmětem zájmu i středních,  zejména vzdělaných vrstev, a obohacuje obě strany – sběratele, který tak prohlubuje svůj vztah k umění  i grafika, který má svého objednavatele, jenž má o jeho tvorbu zájem, může se tedy této práci věnovat, dál se v ní zdokonalovat…
I v naší zemi  má sběratelství grafiky za sebou dlouhý vývoj, vždyť např. jen  Sdružení sběratelů a přátel exlibris existuje už přes 90. let a jistě se spolupodílelo i na vysoké úrovni české grafiky.  Zejména úroveň českého exlibris byla vždy ve světě vysoce hodnocena. Za bývalého režimu, kdy řada grafiků nemohla doma volně tvořit, účastnila se světových soutěží v cizině a získávala řadu významných cen. V 90. letech  se změnou politického režimu se situace trochu změnila a dnes jsou na čele této grafické tvorby zejména autoři z Východní Evropy – Ukrajinci, Bulhaři, Rusové.  Ale abychom se vrátili k názoru Josefa Lieslera – já si například vybírám jen autory, jimž je vlastní mně blízký duchovní obsah díla.

Mohl byste to více přiblížit? V Knižní značce, periodiku, které vydává SSPE čtyřikrát ročně a jehož jste byl též redaktorem jste se vyjádřil, že „ v dnešní době, kdy  duchovní svět  je stále jakoby skryt a většinou odmítán, patří dík každému, kdo i prostřednictvím uměleckého vyjádření je schopen jej nejen připomenout, ale postavit ho na první místo svého hodnotového žebříčku.“
Můžete nám říci, zda v této duchovní i umělecké oblasti u Vás existuje určitý posun, nebo vývoj? Již jste se zmínil o Vaší lásce k Březinovi, který je víceméně spojován s křesťanským humanismem a o jeho ilustrátorech, umělcích symbolismu.  Rozšířil jste za dobu svého sběratelského zájmu okruh o další autory – např.  starou grafiku, nebo jiné období? Jací jsou vlastně vaši tzv. „top“ autoři?

Starou grafiku nesbírám, moje sbírka počíná umělci z okruhu Březiny a Moderní revue. Soustřeďuji se na téma mně vlastní – a to grafiku s duchovní inspirací, a tak postupem času jsem rozšířil sbírku i o současné autory i grafické edice – z těch mám např. celou edici Biblos, kterou vydal  Karel Žižkovský. Dále mám kompletní sbírku Michaela Floriana, grafiky Františka Bílka, Jana Konůpka, Františka Koblihy aj., mám rád i tvorbu některých současných grafiků, z nichž řada vytvořila grafické listy k mým knihám poezie – jsou to např. Karel Demel, který do svého díla promítá i mně velmi blízkou inspiraci mimokřesťanskou, dále Jaroslav Dajč, Jindřich Pileček, Rea Šimlíková, Vladimír Komárek, Olga Vychodilová, Alena Antonová. Jinak ve sbírce mám včetně zahraničních umělců zastoupeno asi 100 autorů.

Z Vašeho vyprávění je jasné, že Vás s řadou umělců pojí nejen blízký přátelský vztah, ale dá se říci, že se často vlastně jedná o „duchovní spolupráci“, pokud se tito autoři podílejí na obrazovém doprovodu Vašich básnických sbírek. Vytvořili tito umělci pro Vás také např. Vaše osobní exlibris nebo novoročenky?

Součástí mé grafické sbírky, která v současné době čítá na 7 tisíc grafických listů je asi 72 exlibris vytvořených pro mne nebo moji rodinu a též řada novoročenek. S mnoha autory jsem se osobně seznámil, když jsem pracoval jako redaktor Knižní značky. Jaroslav Dajč např. pro mne již 15 let vytváří novoročenky vždy jako grafický doprovod k některé z mých básní.

Víme o Vás, že jste řadu let členem výboru SSPE, ale vztah ke krásné knize Vás přivedl do Spolku českých bibliofilů a Vaše láska a úcta k dílu O. Březiny a F. Bílka Vás dovedla k myšlence zachovat a pěstovat jejich památku založením Společnosti Otokara Březiny a Společnosti Františka Bílka, jíž jste v současné době předsedou.  Myslíte si, že takováto zájmová sdružení mají  v dnešní době hektičnosti a individualistického boje za úspěch ještě šanci na dlouhodobější existenci a zájem mladší a střední generace?

Je těžké vyslovit obecně platný názor, mohu jen vycházet z vlastní zkušenosti. Například skutečnost, že se tolik autorů s úspěchem věnuje tvorbě exlibris svědčí o trvalejší  sběratelské oblibě tohoto druhu tvorby, neboť  počet jeho sběratelů zůstává praktický stabilní. V současné době má SSPE kolem 400 členů, z toho je asi 30 sběratelů ze zahraničí, do jeho řad přistupují i členové mladé generace (např. Jan Černoš, Pavel Musil), kteří se tvorbě grafiky věnují. Důležité je, aby tato sdružení měla ve svém vedení aktivní členy a spolek vyvíjel pravidelnou činnost.  SSPE  například pořádá pravidelně sjezdy ( v roce 1996 to byl např. Světový kongres sběratelů grafiky v Chrudimi), aukce,  výstavy (např. v souvislosti s Trienále grafiky v Chrudimi), věnuje se publikační činnosti – vydává Knižní značku, Sborník SSPE, soupisy děl, pořádá přednášky, besedy, výměny grafik  aj. Za existenci takových sdružení jako je Společnost Otokara Březiny, Společnost Anny Pammrové aj. mnohdy vděčíme úsilí a nadšení jejich regionálních členů, které je většinou větší a opravdovější než činnost různých spolků v Praze či jiném velkoměstě. Především přátelé v Jaroměřicích nad Rokytnou si zaslouží díky za jejich činnost při udržení Březinovy památky v součinnosti s dalšími jemu blízkými autory, např. Františkem Bílkem, Jakubem Demlem, Janem Zahradníčkem, Annou Pammrovou, rodinou Florianových aj.

Ptala se Hana Aulická

Ukázky exlibris Aleše Nevečeřala: vlevo - Jiří Altmann, vpravo - Vladimír Komárek

Aleš Nevečeřal
nar. 24. 5 1951

Vystudoval gymnázium, Střední hotelovou školu, studium na FF UK nedokončil. V současné době je vedoucím kanceláře Sdružení českých umělců grafiků HOLLAR. Je členem Spolku českých bibliofilů, Spolku sběratelů a přátel exlibris, členem Společnosti Otokara Březiny, předsedou Společnosti Františka Bílka.

Vydal 8 bibliofilských sbírek básní:

Den duše – 1991, il. Olga Vychodilová , komb. technika, graf. úprava M. Dyrynk

V chrámu těla – 1995, Jaroslav Dajč, suchá jehla, graf. úprava M. Dyrynk

Úsměv sfingy – 1995, Jindřich Pileček, lepty, graf. úprava M. Dyrynk

Dotek ráje – 2001, Karel Demel, komb. technika, graf. úprava M. Dyrynk

Tíha křídel – 2002, Alena Antonová, lepty , graf. úprava M. Dyrynk

Brána ticha – 2003, Rea Šimlíková, graf. úprava  Adam Holub

Cesty k sobě – 2004, Jaroslav Dajč,  suchá jehla, graf. úprava  Adam Holub

Alchymie duše – 2008, Karel Demel, komb. technika,  graf. úprava  Adam Holub